Instituto de Enseñanza Secundaria Manuel de Falla
Státní střední škola
Země: Španělsko
“ Na střední škole je někdo, kdo má na starosti organizaci digitální aktualizace, a vnímá potřebu podpůrné sítě pro lidi, kteří se chystají odejít do důchodu nebo do předčasného důchodu.”
“ Souběh péče o rodinu a práce, problémy spojené s častým odloučením učitelů od rodin a generační propast mohou mít na učitele negativní dopady.”
“ Hlavním problémem je nedostatečná podpora ze strany vedení. A nedostatek týmové spolupráce, je zde velká nesoudržnost a pocit nesounáležitosti se skupinou.”
“Pokud učitelé pochopí, jak teenageři komunikují například prostřednictvím Twitteru nebo TikToku, mohou se jim přizpůsobit.”
Celý rozhovor
Věk odchodu do důchodu se postupně zvyšuje a do roku 2030 se zvýší o 5 až 10 let na 65 let pro muže i ženy. Zamysleli jste se nad tím?
Přemýšlel jsem o tom, protože vidím kolegy, kteří to prožívají. Ale je pravda, že v mém případě cítím, že zbývá ještě hodně času, že o tom moc nevím, a je tam spousta nejistoty, jaké bude pojetí důchodu, až toho věku dosáhnu. Doufám, že důchod jako takový bude existovat i nadále, ale právě teď je mi 41 let a vím, že mám před sebou ještě hodně pracovního života. Vidím to tedy u svých kolegů, někteří tím trpí, bojí se toho zvyšování věku odchodu do důchodu. Ale protože mám svou práci moc rád, je dobré na důchod myslet, ale uvidíme, jak se s tím vypořádám, až přijde ten čas.
Myslíte si, že v tomto věku (65 let) budete ještě plně zaměstnán a že vaše pracovní schopnost bude vysoká?
Doufám, že ano, protože si myslím, že v této profesi, když jste v kontaktu se studenty, v mém případě jsem ze střední školy, je velmi důležité umět se s nimi sblížit, mít s nimi dobrý kontakt. V tomto smyslu si myslím, že vzhledem k tomuto oboru práce, ano, moje kapacita bude jiná, ale zkušenosti, které budu mít, budou ještě větší. Doufám, že budu plně kvalifikovaný a budu schopen překlenout tu generační propast, která je stále větší a větší, ale je pravda, že věřím, že naše práce nám umožňuje být stále v kontaktu s tou mládeží a umět si udržet tu chuť pracovat.
Máte nějaký osobní plán?
V poslední době na nás vedení hodně tlačí, a protože jsem státní zaměstnanec a pracuji ve veřejném centru, máme spoustu změn v takzvaném digitálním plánu. Za několik let budeme muset mít digitální akreditaci, stejně jako se to děje s evropským jazykovým rámcem, a právě teď je to tento plán, který se nám nabízí. Ale svůj osobní plán nemám. Učím už více než třináct nebo čtrnáct let a za tu dobu se jednalo o učení za pochodu. Takže ano, měl bych to zvážit, měl bych se zastavit a zamyslet se nad tím, jaký je můj plán. Ale jak už jsem říkal, protože se na důchod dívám s velkým odstupem, a v tuto chvíli mi to vyhovuje, tak prostě využívám toho, co mi nabízí školství, a hodně si s dětmi povídám, abych zůstal v v obraze. Ale měl bych začít trochu pátrat, protože je pravda, že někdy si únava vybere svou daň a je důležité nenechat se strhnout k znuděnosti, kterou bohužel vidím u některých kolegů.
Máte plán pro vaši střední školu?
Je pravda, že v naší škole máme nějaký plán. Máme koordinátora, který má na starosti řekněme digitální připojení, a nebylo by špatné, kdyby přišel s propracovanějším plánem, ne čistě digitálním, ale s jakousi podpůrnou sítí, aby učitelé věděli, jak se správně zapojit a také jak zůstat motivovaní a aktivní. Znám totiž případy kolegů, kteří už se těší, jak budou odpočítávat dny do důchodu, a naopak jiné, kteří se rádi a ochotně zapojí. Pak by nebylo špatné, kdyby každé pracoviště mělo svou vlastní organizaci starších mentorů nebo něco podobného, ale to je třeba projednat s vedením, protože se vždycky stane to samé. Když se člověk pustí do takového projektu, tak to dělá na úkor svého osobního času a tím bohužel přibývá práce a ubývá chuť dál pracovat, takže je to začarovaný kruh.
Existují nějaké další problémy, které mohou způsobit snížení výkonnosti učitele?
"No, nesouhlasím tak docela s tím, že se výkon snižuje. Protože je pravda, že člověk získá neuvěřitelné množství zkušeností, a myslím, že je škoda, když je nedokáže zužitkovat. Ale je pravda, že jsou i jiné okolnosti, které ovlivňují pracovní způsobilost učitelů. Zejména když učitel začne stárnout nebo když jeho rodiče zestárnou a začnou vyžadovat větší péči. Doufám, že nyní, po zavedení nového zákona o rodině, se lidem trochu více pomůže skloubit mimopracovníí povinnosti, jako je péče o děti nebo o rodiče, s pracovním vytížením a pracovními povinnostmi.
Dalším problémem, který má nepochybně vliv, je generační rozdíl mezi studenty a učiteli. To nesouvisí ani tak se samotnou pracovní zátěží učitelů, jako spíše s otázkou schopnosti dobře vycházet se studenty. Pokud je vztah se studenty nedostatečný, vede to samozřejmě k vyčerpání, což může přispívat k vyhoření."
Jaké jsou podle vás důvody, proč se učitelé mohou začít cítit vyloučení nebo nemoderní?
No, myslím, že podle toho, co vidím u svých kolegů, kteří jsou méně angažovaní, je hlavním důvodem nedostatečná podpora ze strany vedení. Kdyby tito kolegové měli větší podporu nebo větší zázemí, možná by nepovažovali za tak nutné přestat učit. V minulosti jsem měl kolegy, kteří učili v jiné době, s nižší výukovou zátěží a s jinou dynamikou práce. A především se také domnívám, že jsme ztratili onen smysl pro týmovou práci, pocit týmové spolupráce mezi učiteli. V dnešní době na mě jednotlivé instituty působí velmi nepropojeně. Například "já si jdu za svým, já jsem učitel zeměpisu a dějepisu" nebo "já jsem učitel matematiky". Když jsem byl studentem, viděl jsem, že moji učitelé jsou tým, a dnes mi připadají mnohem více separovaní. Nevím, jestli je to otázka společnosti obecně, ale ta odtažitost, ten pocit nesounáležitosti je důvodem. Protože na mém pracovišti je pravda, že počet stálých zaměstnanců je poměrně vysoký, ale není tam ten pocit sounáležitosti, který jsem měl, když jsem byl student. Teď jako učitel to neprožívám stejně a myslím si, že to může být jeden z důvodů, který vede k takovému odloučení. Je to opravdu škoda.
Jaká další opatření by mohla být v organizacích zavedena k řešení problémů souvisejících s věkem?
O tom jsme ještě nemluvili, ale myslím si, že i rodiny mají v tomto smyslu určitou odpovědnost a měly by být informovány o tom, že jejich děti mají učitele, který se blíží důchodovému věku. A je také důležité, aby ho také podporovaly. Ale bohužel kontaktů mezi školou a rodinou je čím dál méně. Ale zdá se mi jako dobrý nápad, aby i ostatní části pedagogické komunity, rodiny, vzaly na vědomí, že mají učitele, který se blíží důchodovému věku a který potřebuje jejich podporu. Rodiny mohou fungovat velmi dobře, ale mohou být také velmi náročné. Mohou mít i opačný názor a myslet si, že učitel, který se chystá do důchodu, není tou nejlepší volbou pro výuku jejich dětí. Především je však nejen pro rodinu, ale i pro společnost obecně důležité ocenit význam učitelů před důchodem a uznat, že jsou pro danou organizaci bezpochyby přínosem.