Universidad de Granada
Typ organizace: státní univerzita
Země: Španělsko
“ Univerzita má plán školení pro učitele s využitím nových technologií, díky pandemii se museli téměř povinně vzdělávat a nabízet tak svým studentům to nejlepší.”
“ Univerzita nabízí plán postupného odchodu do důchodu, v rámci něhož může učitel začít snižovat výukovou zátěž, přičemž částečně jsou placeni za odučené hodiny a částečně to podporuje stát.”
“Učitelé na univerzitě zastávají jak roli učitele, tak výzkumného pracovníka. To může vést ke stresu a nepohodlí v důsledku vysoké pracovní zátěže.”
“ Jako užitečné opatření lze zavést plány na inovaci výuky, například kurzy MOOCS, které jsou již na univerzitě v Granadě zavedeny.”
Celý rozhovor
Věříte, že ve věku 65 let budete stále plně zaměstnáni a že vaše pracovní způsobilost bude vysoká?
Upřímně řečeno, myslím, že ano, protože mluvíme o práci, na kterou nejsou kladeny příliš vysoké fyzické nároky. Pokud tedy dokážeme zvládnout svou emocionální stránku, kompenzovat pracovní chvíle těmi oddechovými - my učitelé máme naštěstí delší dovolenou než jiné profese -, myslím, že bychom mohli dosáhnout pětašedesáti let. Myslím, že 65 let bude trochu pokročilý věk, ale protože se to mění každým dnem, nevíme, co si pro nás politici připraví. Takže každopádně si myslím, že v pětašedesáti letech může učitel být ještě hodně užitečný.
Přemýšleli jste o tom, jak si udržet svou pracovní způsobilost?
Ano, myslím si, že to zažívá každý učitel, který dnes pracuje v oboru, a že nové technologie se nejen prosazují, ale jdou mílovými kroky kupředu, a já si myslím, že my učitelé musíme nastoupit na tuto vlnu. Když dokážeme propojit výuku s těmito novými vzdělávacími technologiemi, věřím, že budeme moci i nadále hrát důležitou roli.
Máte ve vaší organizaci, v tomto případě na univerzitě v Granadě, nějaké plány týkající se age managementu nebo organizační struktury?
Ne, protože situace se mění téměř každý rok. Je pravda, že se snažíme rozvrhy a rozložení výukové zátěže přizpůsobovat podle toho, jakou máme jako profesoři vytíženost, a mezi kolegy na katedře se bere v úvahu, že pozice docenta je poněkud náročnější. Takže zatím je mezi kolegy velmi dobré porozumění a výuková zátěž se přizpůsobuje, zejména co se týče rozvrhů, našim dalším aktivitám, třeba já jsem ergoterapeut. Ale každý rok se mění předměty a může se změnit postavení předmětu ve studijním plánu a předměty, které jsou nepovinné, se mohou stát povinnými. Může dojít k nějaké změně, ale můj konkrétní organizační plán se každoročně obnovuje.
Zabýváte se těmito trendy ve svém strategickém plánování a následně je zahrnujete do svého osobního a organizačního plánu?
Ano, snažíme se aktivně na sobě pracovat, a to prakticky každý den. Univerzita v Granadě má plán vzdělávání učitelů a jednou ze základních a žádaných částí je aplikace nových technologií do výuky. Vyšli jsme z pandemie, která nás donutila nastoupit na tuto vlnu nových technologií, protože jsme přešli od prezenční výuky k výuce virtuální. Přešli jsme od reálných tříd k virtuálním třídám, posíláme domácí úkoly virtuálně a tak dále. Každopádně nás pandemie v tomto smyslu donutila trochu se probudit a dohnat tento typ nových technologií. Díky tomu máme širší nabídku, kterou můžeme studentům poskytnout.
Víte o konkrétních problémech ve vaší instituci, které mohou ovlivnit pracovní způsobilost učitele?
Vzhledem k našemu zaměření na výzkumné a pedagogické pracovníky jsou na univerzitě někteří, kteří jsou pro to, aby se věnovali buď výzkumné, nebo pedagogické činnosti, ale ne obojímu. Spojení výuky s výzkumem může být často komplikované a může být něčím, co může být pro učitele stresující nebo může vyvolat nepříjemnou atmosféru. Vše však záleží na tom, jak se k dané situaci postavíte a jak přistoupíte k výzkumnému projektu versus k výuce. Pokud uvažujete o dokončení doktorátu, o vypracování disertační práce, pak je zřejmé, že musíte své úsilí věnovat výzkumu. Ale pokud ne, v závislosti na vašem pedagogickém profilu se můžete, ale nemusíte vrhnout na výzkumnou práci. Někdy může učitele trochu unavovat i to, že vás samotná instituce zavazuje k X publikacím ročně nebo k vedení pracovních skupin. Na druhou stranu se to může stát i naopak. Můžeme se setkat s učiteli, které výzkum baví více než výuka, a nutit je k příliš velkému pedagogickému zatížení ve smyslu vyučovacích hodin jim může způsobit určitou míru dalšího stresu.
Jaké jsou pozitivní účinky opatření zavedených na univerzitě?
Domnívám se, že zásadním efektem je to, že se lidé nadále cítí užiteční pro společnost. Může se zdát, že když člověk odejde do důchodu, společnost ho odstrčí a řekne mu: už jsi v důchodu, teď můžeš pobírat důchod, ale na společenské úrovni se od tebe nic neočekává. Zdá se mi, že zkušenosti starších učitelů jsou pro nové generace stále velmi důležité, a to jak pro kolegy učitele, tak pro studenty. Myslím, že starší učitelé jsou velkou výhodou, a to, že se stále cítíte být užitečný pro společnost a nepřipadáte si jako někdo, kdo už nemá moc co říct, je důležité - nic nemůže být vzdálenější pravdě, alespoň tak to vidím já. Stárnutí vnímám pozitivně. A myslím si, že pokud člověk chce a touží a má motivaci se nadále věnovat pedagogické činnosti, je podle mě skvělé, že v ní pokračuje.
Jak zjistit, zda jsou tato opatření dobrá nebo špatná, nebo jak je můžeme vyhodnotit?
Předpokládám, že v tomto případě by ideálním scénářem byl průzkum spokojenosti osob, které tato opatření využívají.
Digitální propast
Domnívám se, že skutečnost, že někteří učitelé nejsou schopni přizpůsobit se nové době, způsobuje, že se tato digitální propast stále zvětšuje, a to je jeden z aspektů, který vede k tomu, že lidé chtějí odejít do důchodu, protože vidí, že stále více zaostávají. Je možné realizovat aktualizační plány na úrovni výuky a vím, že univerzita to dělá. Zrovna před několika týdny jsem absolvoval MOOC, který se zabýval mobilní výukou, zaváděním nových technologií do výuky, tím, jak mohou být nové technologie spojencem, a ne nepřítelem.
Jsou učitelé, kteří jakmile uvidí na stole mobilní telefon, požádají o odložení všech telefonů, a dokonce i notebooků. A pak jsou jiní učitelé, kteří řeknou ""hele, nevadí mi, že máš telefon u sebe, ale používej ho tak, jak se má."" Mezi učitelem a žáky tak může být uzavřena jakási smlouva, v níž se oba dohodnou na vhodném používání telefonů a po skončení hodiny si s telefonem můžete dělat, co chcete. Univerzita má z tohoto typu digitální mezery velké obavy, aby se příliš nerozrostla, a chce, aby učitelé nastoupili na dráhu nových technologií a přizpůsobili se nové době.
Jaká další opatření by mohla být zavedena k řešení problémů a otázek souvisejících se stárnutím a předčasným odchodem do důchodu?
"No, já stárnutí jako problém nevidím. Domnívám se, že zásadní problém, proč chce člověk odejít do důchodu, a to říkám trochu z neznalosti, protože jsem se v té situaci sám neocitl, ale s přibývajícími léty zůstávají někteří učitelé stejní, zatímco se mění kolektiv žáků. A studenti před deseti lety nemají s těmi dnešními mnoho společného. Jsou to mladí lidé, kteří se k sobě chovají jinak, kteří se prakticky narodili s mobilem v ruce, kteří si neumějí dát kávu a popovídat si bez telefonu, a to ovlivňuje i výuku. Jsou to mladí lidé, kteří stále více očekávají, že všechno bude hotové, nejsou tolik motivováni studiem, vzděláním a chtějí získat titul, aby se pak mohli vrhnout do světa práce. Ale podle toho, na co jste se mě předtím ptal, si myslím, že tím, že se učitel není schopen přizpůsobit nové době, se ta propast stále zvětšuje. To je jeden z aspektů, který způsobuje, že učitel chce odejít do důchodu, protože vidí, že stále více zaostává.
Aktualizační plány lze realizovat na úrovni výuky a vím, že univerzita to dělá. Zrovna před několika týdny jsem absolvoval MOOC, který hovořil právě o mobilním učení a zavádění nových technologií do výuky. Nové technologie mohou být spojencem místo nepřítele. Jsou učitelé, kteří jakmile vidí na stole mobilní telefon, okamžitě všechny telefony posbírají, nebo dokonce odstraní ze stolu notebooky. A jiní, kteří řeknou ""hele, myslím, že je dobře, že máš telefon u sebe, ale používej ho vhodným způsobem"". To znamená, že mezi učitelem a žáky lze uzavřít jakousi smlouvu, v níž se oba dohodnou, že je budou používat přiměřeně, a jakmile skončí hodina, můžete si s telefony dělat, co chcete. Univerzita má velké obavy z této digitální mezery a z toho, aby učitelé trochu naskočili na vlnu nových technologií a přizpůsobili se nové době."
Jaké konkrétní aktivity, formální či neformální, byly ve vaší organizaci zavedeny pro udržení pracovní způsobilosti učitelů?
Učitelům se tak otevírá velmi široká škála možností, jak se lépe přizpůsobit předmětu, který vyučují. Předmět právo není stejný jako předmět zdravotnictví, kde se jedná o praxi přímo s lidmi, což vyžaduje jiný typ metodiky. Ale jak říkám, čím větší škálu možností výuky máme, tím lépe. Učitel si tak bude moci vybrat tu, která ho nejvíce zajímá, která nejlépe vyhovuje jeho potřebám. Důležité také je, aby měl učitel odvahu udělat skok do neznáma, protože riziko se vyplatí, protože výhody, které lze z využití těchto nových technologií získat, jsou poměrně významné. Navíc budou žáci také více motivováni, protože zjistí, že nebudou jen hodinu sedět na židli během výuky, ale budou muset využívat technologie aplikované v hodině nebo předmětu, a to je pro žáky, myslím, také motivující.